Bitva u Slavkova
|
Bitva u Slavkova |
[Predehra] [Popis armad] [Pred bitvou] [Bitva] [Po bitve] [Tradice]
Napoleonova armada predstavovala roku 1805 vojenstvi noveho typu, ktere melo svuj pocatek ve Velke francouzske revoluci. Na tom nic nezmenil fakt, ze revoluce skoncila a k moci se dostal cisar Napoleon. Francouzska revolucni armada vznikla v okamziku ohrozeni revolucni Francie armadami nepratelskych feudalnich statu. Zrodila se z lidoveho odporu proti vetrelcum a tento spontanni nastup ozbrojeneho naroda, ,,obcanu ve zbrani" na obranu ohrozene vlasti, vtiskl take nove francouzske armade jeji charakter. Proti tezkopadnym plukum feudalnich armad, kde byl nejnizsim clankem vojak, casto naverbovany proti vlastni vuli, zoldner bez samostatneho rozhodovani, pohaneny liskovkou poddustojnika a zautomatizovany ve svych pohybech, stoji nahle pocetny a zadnymi zabranami dlouhodobeho drilu nespoutany protivnik.
Armady stareho feudalniho sveta manevrovaly za bitvy ve strnulych formacich linearni taktiky, jez se vyvinula v prubehu 18. stoleti. Nedokazaly vyuzivat vyhod terenu a jejich jednotky se pohybovaly na cvicisti i na bojisti jako figurky na sachovnici. Za revu dustojniku a poddustojniku provadely prisne vyrovnane rady pesaku slozite manevry a evoluce. Tvrdymi tresty byl z vojaku vytlucen pud sebezachovy a oni pak kraceli vzprimene a poradovym krokem vstric nepratelske palbe. K bitvam byl zpravidla vyhlednut rovny a prehledny teren bez prekazek, ktere by branily dokonalemu rozvinuti linie. Hlavnim strategickym cilem valky nebylo ani tak zniceni nepratelskych vojenskych sil, jako obsazeni uzemi protivnika a ochrana uzemi vlastniho.
Nova francouzska armada naproti tomu nicila rady nepratel necekanymi nastupy, utoky rozptylenych strelcu a rojnic, rozbijela pomaleho protivnika prudkosti svych uderu, pri kterych dobre vyuzivala vsech nerovnosti krajiny i prirodnich prekazek. Proti dlouhe a melke linii nastupuje stale casteji sevrena formace kolon o hloubce az sestnacti rad, tvorenych praporem pechoty, ctverce pesaku, zvane kare, ktere se formovaly proti utokum jezdectva a volne formace lehke pechoty - to vse v nejruznejsich kombinacich, jak to vyzadovala okamzita bojova situace. A tato taktika dokazala divy. Vyvadela nepritele z miry, prekvapovala svou prudkosti a dokazala ho porazet na hlavu.
Strategickym cilem francouzske armady bylo dosahnout rychlymi pochody jadra sil soupere a znicit je v rozhodne bitve. Za pochodu dokazala francouzska armada vyvinout rychlost, ktera se rovnala az dvojnasobku rychlosti jejich protivniku. Vsechny tyto principy revolucni armady prevzal i cisar Napoleon. Sam vojevudce nadany nevsednim talentem, umel vyuzit noveho zpusobu boje a privest ho k vyssimu stupni dokonalosti. Dal armade i novou pevnou organizaci a strukturu, ktera ve sve podstate trva i v modernim vojenstvi. Souhrn vsech techto novych a progresivnich prvku valecneho remesla prispel rozhodujici merou take k uspechu francouzskeho tazeni ke Slavkovu.
Rozdilnost taktickych a strategickych principu se nijak neprojevila v bezne vyzbroji a vystroji vojaku armad, ktere se stretly u Slavkova. Zbrane a technicke vybaveni byly na obou stranach temer stejne. Ani v delostrelecke vyzbroji nebylo podstatnych rozdilu. Francouzi vsak dokazali lepe vyuzivat sve artilerie a umeli velkym soustredenim del znasobit jejich palebnou silu. Pri vsi progresivnosti francouzske taktiky zavedl Napoleon ve sve armade az prekvapive malo technickych novinek.
Hlavnim rozlisovacim znakem byla uniforma. Stejnokroj odlisoval na prvni pohled nejen jednotlive armady, ale uvnitr armad i jednotlive druhy zbrani a dokonce jednotlive pluky.
Pro francouzskou armadu byla od dob revoluce typicka modra barva stejnokroje - modry kabat, bile kalhoty a cervene vylozky. Modri pesaci tvorili jadro teto armady. Modra prevladala i u cisarske gardy, ktera byla elitnim utvarem francouzske cisarske armady. Pestrejsi byly uniformy jezdeckych pluku, hlavne u tzv. lehkeho jezdectva - jizdnich myslivcu a husaru. Zde se kazdy pluk lisil barevnymi kombinacemi casti stejnokroje. Vetsina francouzskych pluku se rozlisovala cisly pluku, nosenymi na viditelnych mistech vystroje.
Rakouskou armadu charakterizovaly bile stejnokroje. Bily kabat, znamy z mnoha lidovych pisni, byl po generace symbolem vojenske povinnosti a stal se nedobrovolnym osudem nejednoho mladeho muze. Bily kabat doplnovaly barevne limce, manzety a vylozky - kazda barva zde oznacovala jiny pluk. Radovi pesaci v kozenych prilbach, elitni pesi jednotky granatniku ve vysokych kozesinovych cepicich, takzvanych medvedicich, z jezdcu dragouni a kyrysnici, ti vsichni nosili tradicni bile uniformy. Delostrelci oblekali hnede kabaty a pestrosti svych uniforem se nejvice odlisovali husari, jejichz stejnokroj byl odvozen od uherskeho narodniho kroje.
V ruske armade prevladala zelena barva uniforem. Barevne kombinace vylozek, manzet a limcu pomahaly rozeznavat od sebe jednotlive pluky. Na hlavach pesaku se v roce 1805 objevuje plstena cepice cylindroveho tvaru se stitkem, jezdecke pluky nosi prilbu s vysokym hrebenem, ktera byla nejen ozdobou jezdce, ale take ochranou jeho hlavy pred secnymi ranami. Nadherou svych uniforem vynikal elitni sbor carske gardy. Kozaci predstavovali v ruske armade neradove jezdectvo, jez nebylo na rozdil od ostatnich jezdeckych pluku cviceno k boji v sevrenych a vyrovnanych formacich, ale utocilo v neusporadanem houfu. V dobe bitvy u Slavkova nemeli jeste kozaci jednotne stejnokroje, a tak jejich pluky predstavovaly smes nejruznejsich vystrojnich soucasti.
V bitve u Slavkova se stretla dve ruzna pojeti boje. Rusove a Rakusane, stale jeste silne ovlivneni starou linearni taktikou a pruskou skolou krale Fridricha Velikeho, byli vsak uz pouceni nedavnymi porazkami a zacali se ze starych schemat vymanovat. Zacali svou taktiku pozvolna prizpusobovat francouzske skole. Nachazeli se vsak teprve na zacatku tohoto procesu, a proto vysledkem jejich snah byla v roce 1805 nevyhranena smes taktickych prvku, ktera mela daleko do zralosti a dokonalosti francouzske metody.
Velkou prednosti Napoleonovy vojenske organizace byly armadni sbory, ve kterych byly zastoupeny vsechny druhy zbrani. Mely stalou sestavu a slouzily pod stejnymi veliteli, kteri se se svymi vojaky szili. Tyto sbory zavedl Napoleon na zkousku v roce 1800 a od tazeni roku 1805 jich uz uzival pravidelne. Nic takoveho neexistovalo v tabore jeho protivniku. Zde byly pluky celkem nahodile seskupovany do pochodovych kolon a ty byly pripad od pripadu sverovany ruznym generalum.