Bitva u Slavkova
|
Bitva u Slavkova |
[Predehra] [Tri armady, dve taktiky] [Popis armad] [Pred bitvou] [Po bitve] [Tradice]
Ridky kordon francouskych strelcu na Zlatem potoce by nebyl pres vsechny vyhody terenu schopen udrzet napor vice nez 50 tisic muzu, sestupujicich z Prateckeho kopce do udoli. Aby nebyla fronta v techto mistech prorazena, . musely sem dorazit vcas posily. III. sbor marsala Davouta, ktery spechal na bojiste od Vidne se zde mel objevit v rannich hodinach. Davout sem take dorazil temer v posledni chvili a zabranil tak mozne katastrofe.
Jeste pred usvitem doslo k prvnim srazkam mezi Francouzi a rakouskym predvojem Kienmayerovym u Telnice. Kienmayeruv sbor se dal do pohybu od Ujezda a pred Telnici narazil na predsunute francouzske hlidky. Bitva se tedy rozhorela na nejjiznejsim konci bojiste. V dobe, kdy Kienmayer svadel tuhe boje o Telnici, se ctyri kolony na navrsi teprve pripravovaly na pochod do udoli. Po sedme hodine rano se spustila nejdrive prvni kolona Dochturovova, nasledovana 2. kolonou Langeronovou a 3. Przybyszewskeho. Za zdi bazantnice pri sokolnickem zamku je privitala prudka palba pesaku Legrandovy divize. Behem nastalych boju vymenily zamek i bazantnice nekolikrat majitele, prudke boje byly svadeny o vesnici Sokolnice, stejne jako o nedalekou Telnici. Uz se zdalo, ze ruske kolony prorazi, kdyz se pred desatou hodinou objevila na scene Friantova divize Davoutova sboru. Dospela sem po dvoudennim vycerpavajicim pochodu a ihned zasahla do bitvy. Spojenecke kolony na Zlatem potoce neprorazily.
Kdyz byla rozehrana tato hra a pozornost spojeneckych velitelu vcetne Kutuzova, ktery sledoval zacatek bitvy spolu s obema cisari od Starych vinohradu, se zamerovala ke Zlatemu potoku, mohl Napoleon dat rozkaz k hlavnimu uderu od olomoucke silnice. Pod Zuranem, v prostoru Blazovic a Jirikovic byly pripraveny obe zbyvajici divize Soultova sboru - Saint-Hilairova a Vandammova, aby zahajily operaci, ktere se pozdeji dostane oznaceni ,,lvi skok". Do boku a tylu nic netusiciho nepritele mel byt vrazen klin v podobe techto dvou divizi. Nahoda zpusobila, ze prekvapeni spojencu melo byt jeste vetsi. Rano lezela totiz nad krajinou husta mlha a kryla az do posledniho okamziku jadro francouzskych sil v doline. Kdyz se kratce po sedme hodine daly do pohybu prvni tri ruske kolony, nikdo nemel ani poneti o nebezpeci, ktere jim hrozi zprava. Kdyz se pak z mlhy vynorili Soultovi pesaci, nebyl uz cas menit rozkazy a smernice. Cela masa tri kolon byla uz na pochodu do udoli a nikdo by ji nebyl schopen zastavit. Prvni jednotky se uz u Sokolnic a Telnice dostaly do kontaktu s Legrandovymi strelci, podporovanymi lehkou jizdou generala Margarona.
Pametnici vypraveji, ze rozkazu k utoku na Pratecky kopec predchazela kratka porada francouzskeho cisare s veliteli nejblizsich sboru. Bylo asi kolem pul osme, kdyz se Napoleon otazal vedle stojiciho marsala Soulta: ,,Kolik casu potrebujete, aby vase jednotky dosahly vrcholu Prateckeho navrsi, marsale?" - ,,Dvacet minut uplne staci, sire, znela Soultova odpoved. Napoleon zatim s dalekohledem u oka sledoval matny a sotva znatelny pohyb spojencu na hrebeni navrsi. ,,Dobra, pak muzeme jeste ctvrthodinku pockat," usoudil. Behem teto ctvrthodiny se mel ujistit, ze nepritel skutecne sestupuje k Zlatemu potoku. Pockal, az se jeho formace za pochodu uvolni a roztahnou, aby ucinek bocniho uderu byl o to prekvapivejsi.
Ve chvili, kdy Napoleon stal jeste se svymi marsaly na Zurani, se na vychode nad Holubicemi vyhoupla nad obzor ohnive ruda slunecni koule, ktera pomalu stoupala mlznym oparem. Toto zimni slavkovske slunce rozptyli po chvili zbytky mlhy nad bojistem a stane se legendou. Napoleon je bude od toho dne spojovat se svym uspechem a se slavou svych zbrani. Je to jeho slavkovske slunce, ,,le Soleil d,Austerlitz", v jehoz prizni se bude hrat celych pristich deset let. Bude je vsak marne vyhlizet v cervnove rano o deset let pozdeji na mokre plani u Waterloo. Bude na ne v hluboke sentimentalite vzpominat i jako zajatec na ostrove svate Heleny.
Skvostny zazitek vychodu slunce nad Slavkovem je vsak ihned prehlusen hlasem povinnosti. ,,Panove, za pul hodiny bude cela fronta v ohni," rekl Napoleon a nacrtl posledni variantu sveho bitevniho planu, ktery vzal v uvahu, ze proti puvodnimu predpokladu smeruje nepratelsky utok vice k jihu, k Sokolnicim a Telnici. Proto kuryr vyslany naproti marsalu Davoutovi nesl instrukci, aby jeho sbor posilil francouzskou frontu prave zde. Marsalove se rozjeli ze Zurane kazdy ke svemu sboru a Napoleon vydal teprve nyni rozkaz marsalu Soultovi k zahajeni utoku. ,,Ukonceme tuto valku uderem hromu!" Stavidla se otevrela a prival modrych uniforem se dal do pohybu k uboci Prateckeho navrsi.
Francouzsky utok na navrsi neprobihal prece jen tak hladce, jak nam to lici nekteri francouzsti historikove. Pres prekvapeni, ktere Soultuv utok vyvolal u spojeneckych kolon, podarilo se rychle zorganizovat obranu a Francouzi zde narazili na houzevnaty odpor.
To, ze se Francouzi objevili u Prace, spojenecke velitele sice zaskocilo, ale jejich reakce nebyla chaoticka. Ctvrta spojenecka kolona, slozena z ruskych i rakouskych pluku, se prave chystala sestoupit ke Zlatemu potoku, kdyz se z boku vynorily francouzske jednotky. General Kutuzov, ktery s obema cisari sledoval nastup teto kolony, ji rychle sesikoval a obratil smerem, odkud prichazelo necekane nebezpeci. Prikazal obsadit vesnici Prace a svahy pod ni. Brzy se mu dostalo posily i od druhe kolony Langeronovy, jejiz celo se uz stretlo s Francouzi pred Sokolnicemi. Kdyz general Langeron uslysel za zady strelbu, velmi se podivil, vratil se od Sokolnic zpet na-navrsi, aby zjistil, co se zde deje. Obhledl situaci a kdyz uvidel nepritele v tylu, obratil sem jednu ze svych brigad - brigadu generala Kamenskeho - a prikazal ji branit navrsi. Tady se rozpoutal zoufaly boj, ktery trval nekolik hodin. Bojovalo se vetsinou na bodaky a velke ztraty byly na obou stranach. Se zarputilou odvahou se branili zejmena Rusove. Zachovaly se nam zpravy o tom, ze i zajati rusti vojaci se vrhali na sve premozitele holyma rukama a odzbrojovali doprovodne francouzske hlidky. To privedlo Francouze, zvykle dodrzovat urcita bojova pravidla, do takove zurivosti, ze temer nebrali zajatce a nekde pobijeli bez milosti cele ruske jednotky. ,,Nenavist Francouzu k Rusum a Rusu k Francouzum zacala prave od teto doby," napsal ucastnik napoleonskych valek husar a basnik Denis Davydov. ,,V obou armadach se stalo zvykem stahnout ze zajatce posledni kus odevu, stahnout mu boty a vysileneho hladem, unavou, mrazem nebo ranami ho vydat smrti. Velitele nic takoveho neprikazovali, ale za podobny cin se tez nikdy netrestalo."
Francouzi dobyli vrchol Prateckeho kopce, kde dnes stoji Mohyla miru, teprve kolem poledne. Zbytky ctvrte kolony i Kamenskeho brigady se daly na ustup po jiznich svazich Prateckeho navrsi. Spolu s nimi opustil bojiste general Kutuzov i oba cisarove.
Bylo kratce po poledni. Jadro spojenecke armady, zapletene do boju na Zlatem potoce u Telnice, Sokolnic a Kobylnic, se ted dostalo do dvojiho ohne. Proti sobe melo Davoutuv sbor a za zady, z prave obsazeneho navrsi, nastupovaly do utoku dve divize IV. Soultova sboru, za nimiz postupoval jako zaloha I. sbor marsala Bernadotta.
Ve stejne dobe se na vychod od Prace, v prostoru Starych vinohradu odehravala nejspektakularnejsi cast bitvy. Napoleon zmenil sve stanoviste a presunul se ze Zurane za Soultovymi utvary smerem k navrsi. Zaujal nove velitelske stanoviste v mistech, kde jeste prede dvema hodinami stal general Kutuzov a oba cisari. Napoleona sem doprovazela jeho cisarska garda - pres pet tisic elitnich vojaku, vykvet francouzske armady, ktery se tesil cisarove obzvlastni peci.
Bitva na tomto useku se uz zdala byt rozhodnuta, obe Soultovy divize sestupovaly z Prateckeho kopce do tylu spojeneckych kolon v udoli, kdyz se od vychodu, od Slavkova a Krenovic, vynorily na bojisti cerstve pluky ruske carske gardy. Tak jako francouzska garda, byla i ruska elitou ruskych zbrani. Tvorily ji vybrane jednotky, ktere obklopovaly cara v jeho petrohradskych palacich a slouzili v ni synove prednich slechtickych rodin. Ruska garda citala celkem deset tisic muzu a velel ji caruv bratr velkoknize Konstantin Pavlovic. Nyni pod osobnim velenim velkoknizete prichazela tato chlouba ruskeho vojska zachranit cest ruske armady.
Marsal Soult se v tu chvili zdrzoval pri divizi generala Vandamma a ridil boje na navrsi. Jakmile uvidel prichazel od vychodu ruske posily, naridil jednomu pesimu praporu, ktery mel jeste k dispozici, aby se obratil tim smerem. Skvela ruska garda vsak proti nemu nasadila sve jezdectvo a rozprasila Francouze, kteri se ji odvazili postavit do cesty. Napoleon prijel prave vcas, aby se stal svedkem tohoto neuspechu sve pechoty. Okamzite dal zformovat svou gardu do bojove sestavy a prikazal plukovniku Morlandovi vest proti ruske garde utok francouzskeho gardoveho jezdectva. Prvni vlna utoku vsak selhala a plukovnik Morland byl zabit. Napoleon pak naridil svemu pobocnikovi generalu Rappovi, aby vedl novy jezdecky utok proti Rusum. ,,At placou krasne damy v Petrohrade! " - zvolal pry Rapp, kdyz vedl francouzskou jizdni gardu znovu proti ruske. V prvnim sledu uderila na nepritele eskadrona divokych mameluku, jednotky slozene z arabskych jezdcu. A skutecne prudkosti sveho utoku rozbila ruske formace. Carska garda se dala na ustup a zanechala na bojisti stovky padlych. Zajat byl i jeden z velitelu, knize Repnin-Volkonskij. Tato srazka nemohla vyrazneji ovlivnit prubeh bitvy, presto vsak vstoupila do dejin. Napoleon ji pricital temer symbolicky vyznam a na velkem platne ji zvecnil malir Francois Gerard.
Po porazce ruske gardy nebylo uz na navrsi proti komu bojovat. Tuhe boje vsak byly jeste svadeny v udoli, kde byly tri spojenecke kolony zaklineny mezi Davoutuv a Soultuv sbor a hledaly vychodisko ze zoufale situace v ustupu k jihu. K tomu, aby unikly z pekla bitvy zbyvala jedina cesta, ktera vsak vedla mezi Zatcanskym a Meninskym rybmikem, jez se rozkladaly na jih od Prateckeho navrsi. Sem se nyni zamerila Napoleonova pozornost.
Az dosud jsme sledovali boje v centru bojiste a na jeho jiznim kridle, kde v prostoru Zlateho potoka probibaly valecne operace uz od casnych rannich hodin. Soubezne se vsak bojovalo take v severni casti bitevniho pole, a to po obou stranach olomoucke cisarske silnice.
Na zacatku bitvy se zde rozvinuly pluky francouzskeho V. sboru, kteremu velel marsal Lannes. Operoval nalevo od IV. Soultova sboru a disponoval dvema pesimi divizemi - Suchetovou a Caffarelliho. Kryl ho jezdecky sbor Napoleonova svagra, marsala Murata. Jejich poslanim bylo drzet v sacbu sbor generala Bagrationa a spojenecke jezdectvo, vedene knizetem z Liechtensteina, aby nemohly zasahnout do boju o Pratecky kopec a ohrozit tak uspech Soultovy akce.
Liechtensteinuv jezdecky sbor se skladal z ruskych i rakouskych jezdeckych pluku a mel operovat v polich na jih od silnice mezi Holubicemi a Blazovicemi, ale nedostavil se na misto urceni vcas. Bagration v cele ruskych pluku, pesich i jezdeckych, drzel prostor na sever od silnice, od Holubic ke Kovalovicim. Svuj stab mel v Pozoricke poste pri cisarske silnici.
Marsal Lannes rozvinul sve dve pesi divize po obou stranach silnice. Leve kridlo opiral o kopec Santon, ktery byl predchoziho dne opevnen a osazen 17. lehkym pesim plukem a tremi bateriemi del. Veleni zde sveril Napoleon osobne generalu Claparedovi, ktery pry musel svemu cisari odprisahnout, ze se da spis zabit, nez by ustoupil byt jen o krok. Je to dokladem toho, jak velky vyznam cisar Napoleon prikladal obrane tohoto kopce, odkud by v pripade jeho dobyti spojenci mohl byt napaden z tylu.
Utok zahajil pred devatou hodinou general Bagration. Jeho pechota postupovala pomalym krokem a v rozvinutych radach soubezne se silnici. Mracno kozaku a husaru se rozvinulo v polich k Tvarozne i nalevo od silnice. Mlha se zatim rozptylila a pred postupujicimi Rusy se objevilo kupovite navrsi Santonu. Mezi Santonem a ruskymi pluky vsak stoji Suchetova divize Lannesova V. sboru, tvorena dvema pesimi brigadami a pred nimi operuji dve lehke jezdecke brigady, patrici k Muratovejizde. Napravo od nich, za silnici, jsou pripraveny dalsi tri pesi brigady divize Caffarelliho, podporovane zbyvajicimi jezdeckymi pluky Muratova sboru. Tady, v prostoru na jih od silnice, se maji stretnout s masou spojeneckeho jezdectva pod generalem Liechtensteinem. Vinou spatne organizace spojencu a zmatku nastalych na samem zacatku bitvy se vsak vetsina techto jezdeckych utvaru opozdila a zasahla na urcenem useku az v dobe, kdy se Bagration uz dostal do kontaktu s protivnikem.
Bagrationovi pesaci i jezdci postoupili na dostrel francouzskych del ze Santonu a byli ihned privitani prudkou palbou osmnacti del. Po chvili narazili na dobre zformovanou Suchetovu pechotu a Muratovu jizdu. Kdyz Bagration poznal, ze z teto strany Santon nedobude, rozhodl se obejit kopec zprava. Obsadil Tvaroznou a snazil se vpadnout Suchetovi do boku. Aby zabranil katastrofe, poslal tam Suchet sve dva pluky pod generalem Valhubertem. V delostreleckem souboji, ktery se rozpoutal pod Santonem, museli Francouzi zaznamenat velke ztraty. Zasazen delovou kouli byl i general Valhubert. S roztristenou nohou spadl s kone a jeho vojaci se ho snazili odnest do tylu. ,,Vratte se na sva mista, umrit mohu i tady. Neni nutne, abychom kvuli jednomu muzi ztratili sest dalsich! " - byla pry jeho slova, s kterymi se na ne oboril. Tato epizoda stoji za zminku, protoze Valhubert byl jedinym francouzskym generalem, ktery padl u Slavkova.
Bagration se mezitim dostal do kriticke situace, protoze se bocnim manevrem vzdalil od silnice a Liechtensteinovo jezdectvo, ktere melo kryt jeho levy bok, dosud nezasahlo. Lannes tak proti Bagrationovi mohl nasadit sve prave kridlo a postupne odrazit jeho napor, vedeny proti Santonu.
Prazdny prostor na jih od silnice vyplnilo spojenecke jezdectvo teprve po desate hodine. Sedesat eskadron, uskych i rakouskych, se seradilo do bitevni formace. Tady, v prostoru mezi hospodou Rohlenkou a Holubicemi, v mistech, tera dnes protina dalnice, doslo v dopolednich hodinach k tezkym jezdeckym bojum. V pravidelnych vlnach utocily proti sobe jezdecke linie Liechtensteinovy a Muratovy. Slunce zatim osvitilo bojiste a puda poli, jeste po ranu umrzla a pevna, se behem dopoledne promenila v mazlave blato. Jezdecke utoky tak ztracely na dynamice a kopyta koni se borila v oranici. Francouzi, kteri dovedne kombinuji utoky jezdectva s nasazenim pechoty, vsak pomalu nabyvaji prevahu i na tomto useku bojiste. Po jedenacte hodine jim prisla na pomoc posila v podobe Rivaudovy divize I. sboru marsala Bernadotta. Spojenecky napor tak byl zlomen a Liechtensteinuv jezdecky sbor a po nem i Bagration se dali na ustup. Kratce po poledni obsadil Lannes Holubice, vesnici lezici pri rozcesti cisarske silnice, odkud odbocuje z olomoucke silnice jeji vychodni vetev, smerujici pres Slavkov do Uher.
Bagration nesplnil svuj ukol a nedobyl kopec Santon. Byl odrazen francouzskou pechotou i jizdou a nastoupil sporadany ustup podel olomoucke silnice k Rousinovu. Tento ustup kryly svou palbou z nevelkeho navrsi nad Pozorickou postou dve baterie rakouskych del. To umoznilo Bagrationovi odpoutat se od nepritele a vyvest sve pluky z bitvy. Bagration tak zachranil aspon jeden spojenecky sbor pred uplnym znicenim. Vynikajici moralka Bagrationovych vojaku v zaveru bitvy kontrastuje se vseobecnou demoralizaci, ktere podlehla vetsina spojeneckych vojsk na jiznim bojisti.
Na jihu se zatim dovrsoval debakl spojene rusko-rakouske armady. Zbytky leveho kridla teto armady byly pod udery vedenymi zpredu i zezadu castecne likvidovany na Zlatem potoce, castecne vrzeny od Sokolnic k Telnici a zatlaceny ke brehum obou rybniku, ktere predstavovaly vaznou prekazku jejich ustupu k jibu. Jako tesnym hrdlem nalevky se husim pochodem prodirala masa prchajiciho vojska po hrazi oddelujici Zatcansky rybnik od Meninskeho. Pres nastalou paniku by se jim to zdarilo, nebyt francouzske delostrelecke palby, ktera se tam zame ila. Po zasahu municniho vozu na hrazi byla tato cesta zablokovana. Vojaci se pak snazili uniknout po vychodnim brehu Zatcanskeho rybnika, kde vsak vetsinou padli do francouzskeho zajeti. Rybniky byly pokryty pomerne silnou vrstvou ledu, ktery vsak v poslednich teplejsich dnech pred bitvou ponekud odtal. Prchat po nem bylo nejvys nebezpecne. Presto se nekteri z prchajicich vojaku pustili touto nejistou cestou.
Zaver bitvy u rybniku je opreden jednou napoleonskou legendou, ktera se traduje az do nasich casu. Napoleon ve svem provolani po bitve i v rade dalsich oficialnich zprav dal totiz do obehu verzi, podle niz se davy prchajicich Rusu vrhly na zamrzlou hladinu rybniku, aby unikly francouzskemu ohni. Dobre mirenou palbou dal pak pry francouzsky cisar rozbit led, takze tisice ruskych vojaku nasly smrt v ledove vode. Zadny ze spojeneckych ani mistnich pramenu vsak tuto verzi nepotvrzuje. Naopak sprava chrlickeho panstvi, na jehoz pude se nachazel Zatcansky rybnik, doklada, ze Francouzi dali hned po bitve rybnik vypustit, aby se zmocnili ruskych del, ktera uvizla na melcine. Pritom byla z rybnika vylovena dve, podle jine verze tri tela ruskych vojaku, zato vsak mnoho delostreleckych koni. V zadnem pripade neslo o tisice utonulych, o nichz hovori francouzske prameny.
Cisar Napoleon byl nejen dobry vojevudce, ale take mistr propagandy. Sve bitvy vyhraval sice na bojisti, ale podruhe - a casto mnohem dukladneji - dokazal sve vitezstvi zhodnotit propagandisticky, coz ucinne slouzilo dalsimu sireni jeho slavy. Legenda kolem rybniku je jednim takovym prikladem.
Zaver bitvy byl presto pro spojenecke - v tomto pripade predevsim pro ruske jednotky - naprosto zdrcujici. Zaverecnou fazi bitvy ridil francouzsky cisar z dalsiho velitelskeho stanoviste u kaple sv. Antonina nad Ujezdem, odkud se mu otviral pohled do krajiny na jih od Prateckeho navrsi. Odtud mohl prehlednout i situaci kolem rybniku. V prostoru pred obema rybniky se konecne spojily oba proudy francouzske armady a Soult s Davoutem ted ve spolecne fronte tlacili nepritele k severnimu brehu Zatcanskeho rybnika. Podporovani byli francouzskymi delostrelci z jiznich svahu Prateckeho navrsi. Zde doslo k velkemu masakru ustupujicich ruskych jednotek. Kdo nebyl zabit, padl do francouzskeho zajeti. ,,Konec teto bitvy byl tak zvlastni," napsal po bitve jeji ucastnik, rakousky general Stutterheim. ,,Francouzske jednotky, opreny svym pravym kridlem o Slavkov, napadaji zbytky leveho kridla a ted ke konci sestupuji z tehoz navrsi, ze ktereho proti nim rano vypochodovali spojenci."
Ponekud lepe se vedlo vojakum ctvrte spojenecke kolony, ktera po porazce na navrsi ustoupila po jiznich svazich ke Slavkovu. Pres Slavkov k Hodoninu se hnali uprchlici leveho spojeneckeho kridla i ze stredu, kde se nachazel general Kutuzov. Vsude vladl chaos a naprosta nekazen. Po svizelnem ustupu kolem rybniku unikly k jihu jen ubohe pozustatky ruskych a rakouskych jednotek. Za nastupujiciho soumraku prevedl general Dochturov do bezpeci pouhych 8 tisic muzu sve kolony. Ztratil pritom vsechna dela. S ponekud mensimi ztratami vyvazl rakousky sbor Kienmayeruv, ktery za rybnikem u Zatcan kryl ustup ruskych pluku.
Ve ctyri hodiny odpoledne uz byla tma a k tomu se spustil husty dest. General Bagration se svym sborem vyuzil tmy a provedl manevr, kterym zmatl Francouze. Opustil olomouckou silnici, presunul se rychle pres pole ke Slavkovu a pridal se k prchajicim utvarum. Jeho pluky, jedine bojeschopne v cele porazene armade, dokazaly jeste poskytnout za ustupu ucinnou ochranu prchajicim. Francouzum uniklo, ze Bagration opustil olomouckou silnici, a tak Mutarovo jezdectvo se jeste pristiho rana vydalo po jeho stope pres Rousinov k Olomouci. Bagration zatim uz smeroval k Hodoninu a pak pres reku Moravu do Uher.