Bitva u Slavkova
|
Bitva u Slavkova |
[Predehra] [Tri armady, dve taktiky] [Popis armad] [Pred bitvou] [Bitva] [Tradice]
Bitva skoncila a nad bojistem se snesla noc. Rakousky cisar s ruskym carem dorazili na uteku do Zarosic, kde byli nuceni stravit noc. Cisar Frantisek prijal slavkovskou katastrofu rezignovane a ihned vyslal k Napoleonovi sveho generala knizete Jana z Liechtensteina s nabidkou kapitulace. Rusky car vsak s vitezem jednat nehodlal. Hledel se se zbytky sve armady dostat co nejrychleji na uherskou pudu a zapomenout co nejrychleji na potupnou porazku. Druheho dne se presunul za reku Moravu do Holice, kde se s nim sesli i jeho generalove vcetne Kutuzova. Rakousky cisar, jehoz situace vyzadovala jednani s vitezem, se ubytoval v Cejci a cekal na vysledek jednani knizete z Liechtensteina.
Napoleona zastihla noc na bojisti u Ujezda. Kdyz za tmy odeznely posledni vystrely, nastoupil francouzsky cisar s marsaly Soultem a Berthierem a v doprovodu sve suity zpatecni cestu napric valecnym polem k olomoucke silnici. Pri teto nocni projizdce polem mrtvych a ranenych narizoval vsude svym vojakum rozdelat ohne a shromazdovat kolem nich ranene. Jeho doprovodna eskadra svlekala po celou noc plaste mrtvym Rusum, aby jimi prikryla ranene.
Pozde v noci, vlastne az nad ranem, dojel Napoleon k Pozoricke poste, kterou teprve pred nedavnem dobyli na Bagrationovi Murat s Lannesem. Tady cisar padl vycerpan na otep slamy a ihned usnul. Brzy byl vsak vzbuzen pobocnikem, ktery hlasil prichod knizete Jana z Liechtensteina. Napoleon vyslechl rakouskeho parlamentare a prijal jeho kapitulaci. ,,Vase Velicenstvo uz nema, co by dobyvalo," rekl Liechtenstein. ,,Bitva je tak uplna, ze uz k ni nic nemuzete pridat. Ke slave muzete pripojit jedine mir."
Napoleon pak znovu ulehne a na nekolik hodin usne. Vstane v sedm hodin, vyslechne cerstve zpravy o situaci a diktuje marsalu Berthierovi nove rozkazy. Toho rana se cisar rozhodl prenest svuj hlavni stan do nedalekeho slavkovskeho zamku, majetku knizeci rodiny Kounicu. Vedly ho k tomu duvody prestizni i prakticke. Od Liechtensteina se dovedel, ze na zamku spali pred bitvou rusky a rakousky cisar. O duvod vic, aby se zde Napoleon ubytoval sam. Zamek je velka reprezentativni barokni budova s parkem, kde se muze pohodlne usadit i s celym svym stabem.
Od utery 3. prosince sidli tedy Napoleon ve Slavkove, kde bude po nekolik dni jeho hlavni stan. Konecne odlozi mec a sahne po peru, aby se chvili venoval diplomacii. Jeho prvni starost patrila tomu, jak pojmenovat bitvu, kterou prave vybojoval. Bude to ,,bataille dīAusterlitz", bitva u Slavkova a nikdo na tom uz nic nezmeni, trebaze bojiste se rozklada vlastne pred Brnem a Slavkov lezi ponekud stranou. Brzy se zacne take mluvit o slavkovskem slunci, ktere je pro Francouze symbolem vitezstvi.
Ve Slavkove diktuje Napoleon prvni oficialni zpravy pro Pariz, instrukce a rozkazy svym generalum a diplomatum. Tady dokoncuje svou proklamaci k vojakum, ktera bude vzapeti vsude zverejnena:
,,Vojaci! Jsem s vami spokojen. Splnili jste toho dne u Slavkova, co jsem ocekaval od vasi neohrozenosti. Ovencili jste sve prapory nesmrtelnou slavou. Stotisicova armada vedena ruskym a rakouskym cisarem byla v necelych ctyrech hodinach rozbita nebo rozmetana. Co uniklo vasim zbranim, utonulo v jezerech. Ctyricet praporu, standarty ruske cisarske gardy, 120 del, 20 generalu a pres 30 tisic zajatcu - to je vysledek toho preslavneho dne. Vychvalovana ruska pechota nedokazala pres svou pocetni prevahu odolat vasemu uderu a vy uz se nemusite obavat zadneho soupere. Treti koalice byla behem dvou mesicu porazena a znicena. Mir uz neni daleko. Ale, jak jsem slibil svemu narodu, nez jsem prekrocil Ryn, uzavru jen takovy mir, ktery mi poskytne zaruku a nasim spojencum zabezpeci nahradu.
Vojaci! Kdyz francouzsky narod vsadil na mou hlavu cisarskou korunu, spolehal jsem, ze ji udrzite v tom lesku slavy, pro kterou si ji jedine cenim. Ale ve stejne chvili chteli ji nasi nepratele znicit a ponizit. Chteli mne prinutit, abych vsadil tuto zeleznou korunu, dobytou krvi tolika Francouzu, na hlavu nasich nejkrutejsich nepratel. Vy jste zarazili a zmarili ty drze a nesmyslne zamery prave ve vyrocni den korunovace vaseho cisare. Dokazali jste, ze je snazsi pohrdat nami a vyhrozovat nam, nez nas porazit.
Vojaci! Az dokoncim vse, ceho je treba pro zajisteni stesti a blaha nasi vlasti, zavedu vas zpet do Francie. Tam budete predmetem me nejlaskavejsi pece. Muj narod vas uvita s radosti. Postaci, kdyz reknete: bojoval jsem u Slavkova, aby kazdy rekl: To je hrdina!"
V nasem cisarskem stanu ve Slavkove 12. Frimairu roku XIV. Napoleon
Tato proklamace je typickou ukazkou Napoleonova stylu - vznosne fraze a slova jako zvon. Kdo by hledal v jeho provolani historicka fakta, dostal by se na tenky led. Pocty padlych a zajatych nepratel, utonuli v jezerech (vlastne dvou nehlubokych rybnicich), to nejsou statisticke udaje, ale propagandisticka hesla.
Zaujme vsak i zpusob datovani. V roce 1805 se ve Francii datovalo jeste podle revolucniho kalendare z roku 1793. Revoluce sice skoncila, a snad jako jedine jeji pozustatky zustaly trikolora a tento kalendar. Podle nej byla vitezna bitva u Slavkova svedena 11. Frimairu roku XIV. Napoleon vsak odboura i tento revolucni prezitek a od 1. ledna 1806 se i Francie vrati k tradicnimu kalendari. Neni bez zajimavosti, ze pro Rusy, kteri merili cas podle julianskeho kalendare, byl den bitvy 20. listopad. A tak jedine rakouska armada, ktera se ridila podle gregorianskeho kalendare, svedla bitvu 2. prosince 1805.
Ztraty bitvy u Slavkova byly nesmirne. Behem kratkeho zimmho dne zemrelo asi 15 tisic muzu na obou stranach. Jde jen o hruby odhad, protoze presna cisla nejsou k dispozici. Stejne by byla matouci, nebot stovky a tisice ranenych umiraly bez pece a pomoci i v dalsich dnech. Navic se zacala sirit tyfova epidemie, ktera postihla vedle vojaku i civilni obyvatelstvo. Zima byla zacatkem prosince velmi mirna, a tak se nakaza sirila velmi rychle a zachvatila mesto Brno i siroke okoli. Ustoupila az okolo vanoc, kdy konecne uderily mrazy.
Nejvetsi ztraty utrpeli Rusove. V unoru 1806 podaval podrobne hlaseni o ztratach caru Alexandrovi sam general Kutuzov. Dovidame se z ni, ze v bitve ruska armada ztratila 55 vyssich dustojniku, 437 nizsich dustojniku, 954 poddustojniku, 432 hudebniku, 17 493 vojinu a 515 prislusniku nebojovych jednotek, tedy celkem 19 886 muzu. Jde vsak o celkove soucty mrtvych, ranenych, zajatych a nezvestnych, tedy nikoli jen o padle. Udaje o ztratach carske gardy chybeji.
Rakouske jednotky ztratily celkem 5922 mrtvych, ranenych, zajatych a nezvestnych vojaku.
O francouzskych ztratach jsme informovani take velmi presne. Francouzsky generalni stab je vycislil na 8694 muzu - 1389 mrtvych a 7260 ranenych.
Po rakouske kapitulaci, kterou prinesl francouzskemu cisari knize Liechtenstein, se vedou usilovna jednani o mir. Napred je treba dohodnout primeri, a proto dva dny po bitve, ve stredu 4. prosince, se sejdou Napoleon a rakousky cisar Frantisek. Mistem setkani je Spaleny mlyn u Nasedlovic pri ceste ze Slavkova do Hodonina. Oba cisarove se zde setkali pod starou lipou a zustali asi hodinu v duvernem rozhovoru, pri kterem dohodli zakladni mirove podminky. Pritomni tomuto rozhovoru byli z rakouske strany pouze knize Liechtenstein, z francouzske marsal Berthier. Ti take o dva dny pozdeji podepisi ve velkem sale slavkovskeho zamku spolecne rakousko-francouzske primeri. V nem se stanovi demarkacni linie, ktera oddeli francouzskou a rakouskou armadu na Morave a v ostatnich zemich monarchie. Rusum, kteri se jednani nezucastnili, se prikazuje vyklidit rakouske staty, a zejmena pak Moravu a Uhry do 15 dnu, a Halic nejpozdeji do jednoho mesice. Podminky miru budou sjednany pozdeji a na jinem miste.
Diplomaticka jednani pak pokracovala v dalsich dnech v Brne, a kdyz se zde rozsirila tyfova epidemie, byla prelozena do Bratislavy. Tak se stalo, ze mir, kterym byla ukoncena valka treti protifrancouzske koalice, byl uzavren 26. prosince 1805 v Primacialnim palaci v Bratislave. Jeho podminky byly pro Rakousko velmi tvrde. Muselo odstoupit Napoleonovi Benatsko, Istrii a Dalmacii. Francouzsti spojenci Bavorsko a Wrttembersko byli povyseni na kralovstvi a Badensko na velkovevodstvi. Od Rakouska ziskali rozptylena habsburska uzemi ve Svabsku, cele Tyroly a Vorarlbersko. Rakousky cisar tak pozbyl 63 000 km2 uzemi s temer tremi miliony obyvatel. Krome toho muselo Rakousko zaplatit 140 milionu franku reparaci vitezi.
Napoleon, ktery se prohlasil za hlavniho rucitele suverenity Bavorska, Wrttemberska a Badenska, tak vlastne prevzal v nemecke risi funkci, kterou do te doby plnili Habsburkove. Svata rise rimska naroda nemeckeho tim fakticky prestala existovat a na jeji misto mel brzy nastoupit na Francii zavisly Rynsky spolek. Evropa po Bratislavskem miru dostala novou podobu.
Prvni zprava o vitezne bitve dosla do Parize 9. prosince. Nejdrive jasala Pariz, ale brzy se rozhlaholily zvony a hrmela kanonada na pocest velikeho triumfu po cele Francii. Ten jasot na chvili prehlusily vnitrni problemy cisarstvi. Hlavni mesto, ktere az do teto chvile zilo v napeti, co prinesou pristi dny, si hluboce oddechlo. Jmeno bitvy se vpise do kamenne tvare mesta nad Seinou. Novy most pres reku se bude jmenovat ,,Pont d,Austerlitz" - Slavkovsky most. Stejne pojmenovani bude mit i prilehle nabrezi a nadrazi, ktere vznikne v jeho sousedstvi. Tak tomu je az do nasich dnu. Dva padli od Slavkova maji tady take sve misto: pred nadrazim se rozklada Valhubertovo namesti, naproti za rekou bezi ke stredu mesta Morlanduv bulvar. Kratce po bitve vytvori sochar Antoine-Denis Chaudet monumentalni slavkovsky sloup na Vendomskem namesti, ktery byl ulit z del ukoristenych ve valecnem tazeni roku 1805.
Bitva u Slavkova vstoupila do dejin. Byla to do te doby snad nejvetsi bitva v dosavadni vojenske historii. Tezko bychom hledali pred rokem 1805 bitvu, ve ktere by se utkalo na 170 tisic bojovniku soucasne. Napoleon vsak rychle lamal vlastni rekordy. Po Slavkovu prislo Borodino, Lipsko a Waterloo. Jeste vice vojaku a jeste vice mrtvych. V jednom ohledu ma vsak Slavkov prvenstvi mezi napoleonskymi bitvami. Je totiz primo ucebnicovym prikladem Napoleonovy strategie a taktiky. Francouzsky cisar rozehral zde na pomerne velke plose taktickou hru se silnejsim protivnikem, zahajil partii, ve ktere mel kazdy tah svuj predem promysleny smysl a nutil jednat protivnika v intencich Napoleonova planu. Tato hra vysla temer beze zbytku. O deset let pozdeji - u Waterloo - se mel Napoleon utkat s protivnikem, ktery uz ovladl jeho metodu, a stal se z hlediska strategie i taktiky rovnocennym protihracem. Waterloo byla bitva, ve ktere slo absolutne o vsechno, kde obe strany vsadily vse na jednu kartu - kdo s koho, vitezstvi nebo smrt. Na plose mensi nez u Slavkova se stretlo vice nez dvakrat tolik muzu. Zde nebylo misto pro takticke hry, bitva se podobala mnohem spis srazce dvou rozjetych vlaku. Byla to zakonite posledni krvava tecka za erou napoleonskych valek.