Bitva u Slavkova
|
Bitva u Slavkova |
[Tri armady, dve taktiky] [Popis armad] [Pred bitvou] [Bitva] [Po bitve] [Tradice]
Morava zila toho roku 1805 svym normalnim poklidnym zivotem. Ne, ze by to byl zivot bez problemu. Az dozni panovala velka drahota, protoze predchozi rok byl neurodny. Dlouhe valky s revolucni Francii vycerpaly rakouskehospodarstvi a statni finance byly v katastrofalnim stavu. To pochopitelne dolehalo na kazdeho poddaneho rakouske rise. Stribrne i medene mince byly uz po leta znehodnoceny a statni dluh vzrostl do enormni vyse 650 milionu zlatych. Stat si vypomahal vydavanim nekrytych papirovych penez, takzvanych bankocetli, a to vsechno zpusobilo, ze ceny potravin i ostatniho zbozi neustale rostly. Od roku 1801 byl vsak opet mir a s nim i nadeje na zlepseni pomeru. Uroda roku 1805 byla zase dobra, zejmena se urodilo dost vina a to bylo pro sedlaky na jizni Morave, kde bylo hodne vinic, duvodem k dobre nalade. Proto nikoho prilis nevzrusilo, kdyz se zacatkem podzimu rozsirila zprava, ze Francouz znovu zacal valku v Nemecku. Valku vnimali obyvatele Moravy az dosud vzdycky na dalku a nikoho ani nenapadlo, ze by mohla navstivit jejich domovy.
Sebehlo se to pak raz na raz. Francouzi obsadili bez boje Viden a uskokem se zmocnili jedineho neporuseneho mostu pres Dunaj. Meli tak otevrenou cestu na sever, na Moravu. To bylo ve stredu 13. listopadu. Cisar Frantisek I., ktery kratce predtim uprchl pred nepritelem ze sveho hlavniho mesta, se usadil nakratko v Brne. Veril do posledni chvile, ze se postupujiciho nepritele podari zastavit na Dunaji. 16. listopadu se do Brna prihnalo bezpocet cisarskych kuryru s poplasnymi a casto protichudnymi zpravami. Nazitri odcestoval cisar s celou svou suitou velmi nakvap z Brna do Olomouce. Za nim odvezli tri tisice vozu plnych zavazadel a nejruznejsiho materialu. 18. listopadu opustila Brno vojenska posadka a vyklizena byla i kdysi nedobytna pevnost Spilberk nad mestem.
Napoleon Bonaparte, od predchoziho roku cisar Francouzu, zacal valecne tazeni proti koalici svych protivniku koncem srpna 1805. Jeho armada, citajici 200 tisic muzu, vyrazila od Lamansskeho prulivu, kde se chystala vylodit na britske ostrovy, smerem k Rynu. Svuj zamer porazit a pokorit Britanii, sveho nejvetsiho protivnika, na jeho vlastnim uzemi, Napoleon uz nikdy neuskutecnil. Obratna diplomacie britskeho premiera Williama Pitta mladsiho zachranila ostrovy pred francouzskou invazi na posledni chvili. S vynalozenim obrovskeho usili a velkych financnich nakladu podarilo se anglickym diplomatum vyvolat rychle v zivot novou protifrancouzskou koalici - uz treti v poradi. Jejimi vojenskymi piliri se staly Rusko a Rakousko. Napoleon s tezkym srdcem opustil myslenku na vylodeni sve armady v Doveru. Misto toho byl nucen obratit se na vychod a pochodovat vstric armadam Ruska a Rakouska, ktere se uz daly na pochod. V Londyne si mohli zhluboka oddechnout. Tato nova valka mela stat Velkou Britanii velke sumy penez, krev ale budou prolevat druzi.
To, co Napoleonova armada predvedla v tomto valecnem tazeni, muzeme bez nadsazky oznacit za bleskovou valku. Prekvapila tehdejsi Evropu rychlosti svych pochodu. Tricet kilometru denne byla bezne prumerna rychlost pochodu francouzskeho vojska, ktere se mohlo pravem chlubit nejmodernejsi organizaci a taktikou. Francouzi vedli zavod s casem. Behem nekolika tydnu bylo jadro rakouske armady v Nemecku vedene generalem Mackem von Leiberich zaskoceno, obkliceno a prinuceno vzdat se v Ulmu. Stalo se tak driv, nez dorazily pomocne ruske sbory generala Kutuzova, ktere se blizily pomalymi pochody z Ukrajiny. Spojeni ruske a rakouske armady se zatim nekonalo. Doslo k nemu az na rakouske pude u Braunau, kde se zbytky rakouske armady konecne spojily s Kutuzovem. Po Mackove kapitulaci postupovali nyni Francouzi podle Dunaje smerem na Viden a tlacili pred sebou nepocetny Kutuzovuv sbor. Viden se vzdala a bojiste se presunulo na Moravu. K Olomouci ustoupily jen slabe sily Rakusanu a Kutuzovuv sbor zdecimovany dlouhym pochodem a srazkami s Francouzi. Francouzske vojsko mezitim zaplavilo nejen vetsi cast Nemecka a Rakouska, ale take jizni Cechy a jizni Moravu.
V pondeli 18. listopadu se priblizil predvoj Napoleonovy armady k Brnu a pristiho dne v poledne vjel do mesta doprovazen svou gardou sam Napoleon. V prubehu nasledujicich dni prichazely dalsi a dalsi francouzske jednotky, jine zase pochodovaly z mesta ven. Vse bylo v neustalem pohybu, obyvatele nevychazeli z nejistoty a mestem kolovaly ty nejhruznejsi povesti. Francouzi zatim zaujali pozici na sever a na vychod od mesta a nehodlali se hybat z mista.
U Olomouce se v te dobe soustredila temer stotisicova rusko-rakouska armada. Byli tu i oba cisarove - rakousky Frantisek a rusky Alexandr I., ktery sem dorazil z Petrohradu i se svou nadhernou carskou gardou. S jejich prichodem a s prichodem dalsich ruskycb posil stoupla napadne bojova nalada ve spojeneckem tabore a na nejblizsi valecne porade 24. listopadu padlo rozhodnuti nastoupit pochod od Olomouce k Brnu a svest zde rozhodnou bitvu s francouzskym samozvancem. Ve spojeneckem stabu verili, ze Napoleon nemuze mit v Brne a pred Brnem vice nez 50 tisic muzu a ze pred presilou spojencu jiste utece. Karty byly rozdany, velka hra mohla zacit.
Napoleon vsak necekal a stahl k Brnu rychle posily od Jihlavy, kde stal I. sbor marsala Bernadotta, a od Vidne, kde se nachazel III. sbor marsala Davouta, takze v den rozhodujici srazky nebyly sily obou stran zdaleka tak nevyrovnane, jak soudili spojenci.
V pondeli 2. prosince 1805 melo dojit v lehce zvlnene krajine mezi Brnem a Slavkovem ke krvavemu rozuzleni. Napoleon zde prichystal past, do ktere vbehla cela rusko-rakouska armada.