POTRAVINOVÉ
ODPADY–MOŽNOSTI KOMPLEXNÍHO ŘEŠENÍ
autor:
Dr.Ing.Z.Pospíchal - soudní znalec v oboru odpadů a odpadních
vod
EnviMagazín 5/2008 a Receptář
4/2008
Receptář
4/2008
Drtič
ANO - NE? aneb
co byste měli vědět.
Časopis
REVUE - ABC spotřebitele
Článek
ze serveru Chytrá Žena
Reportáž
v rádiu Krokodýl
Pohodové
spotřebiče - Všechno je až pohádkově bezproblémové
Drtiče
potravinových odpadů - Úspěšná alternativní metoda
recyklace biologického odpadu
Na
začátku třídění odpadu je drtič
Reakce
na TV-kanalizace
Středověká
klatba na drtiče potravinových odpadů
STŘEDOVĚKÁ
KLATBA NA DRTIČE POTRAVINOVÝCH
ODPADŮ
Člověka až zaráží, jak se dějiny opakují a jak
„vládcové světa“ znovu a znovu vrší stejné chyby, jako dělali
ti před nimi.
Jakákoliv novinka, která až podezřele dobře splňuje potřeby lidí
je už od počátku podezřelá a zaslouží si
zašlapat v samém zárodku.
Tento obecný úvod vám má přiblížit situaci, ve které se nyní nacházejí
drtiče potravinových odpadů.
Pro
vás, kteří jste o drtičích ještě neslyšeli
Drtiče potravinových odpadů jsou
elektrospotřebiče, které se montují pod dřez v místě, kde
obvykle máte sifon.
Velice jednoduchým (a o to spolehlivějším) způsobem rozmělňuje (drtí)
za pomoci vody veškerý biologický odpad a „posílá ho“ do
kanalizace.
Potravinový odpad obsahuje až 80% vody a tak v podstatě odchází
jen 20% objemu odpadu jako drobečky velikosti půlky zrnka rýže do
kanalizačního systému. Drtič je velmi příjemný pomocník, protože
vás zbaví té nechutné části odpadu, která s velkou radostí a
rychlostí hnije, roztéká se, kvasí, zapáchá a přitahuje různý
hmyz a hlodavce.
Jak jednoduché, úsporné, pohodlné a s respektem k základní
lidské vlastnosti - nechuti babrat se v čemkoli nepříjemném.
A teď už se dostáváme k výše uvedenému
principu zakázat všechno, čemu nerozumím
Vím, ale někdo
to nechce slyšet
Používáním drtiče oddělujeme od ostatního
suchého odpadu tu část, která je schopná zaneřádit ostatní
odpadky.
Suchý odpad pak zůstává opravdu suchý a lze ho třídit i následně,
pokud už je sesypaný do jednoho kontejneru.
Argument, který je často používán proti drtičům, je snaha využít
biologický odpad pouze ke kompostování.
Systém svozu kompostovacích nádob z lokalit, kde nelze zakládat
komposty individuálně, naráží na několik technických a ekologických
aspektů: nádoby jsou umístěny v prostorech, kde jsou i klasické
popelnice či kontejnery.
Ať je již jakkoli technicky zabezpečíte, najde si „do
nich“ cestu také nejchytřejší hlodavec-potkan. A navíc si „z nich“
najde cestu nepříjemný odér.
Svoz kompostovacích nádob musí být samozřejmě podstatně častější,
než u klasických popelnic. Auta, která obsah kompostovacích kontejnerů
sváží stojí peníze a navíc také produkují emise.
Regionální kompostárny by měly být umístěny mimo dosah obytných částí
a proto musí auta najet hodně kilometrů.
A to už nemluvíme o tom, že do těchto nádob by všichni bez výjimky
museli házet pouze biologický odpad.
Hned na počátku tedy předpokládáme ideálního člověka (což samozřejmě
nikdy nefunguje).
V případě používání
drtiče, sám přístroj třídí odpad. Umí podrtit „pouze“
biologický odpad. Např.víčko z PET-láhve vám neustále vrací,
dokud ho nevyndáte a nevyhodíte do koše.
Pokud biologický odpad podrtíte a ten se kanalizací dostane do čističky
odpadních vod, vznikne po průchodu její technologií kal
s vysokou výživnou hodnotou (vyšší než u kompostu ze stejného
objemu potravinového odpadu), který lze použít pro zemědělské účely
Pokud používáme drtič pro eliminaci biologického
odpadu, zpříjemníme si práci v kuchyni, nemusíme sbírat snadno
hnijící a zapáchající odpad do samostatných nádob, pro dopravu
rozdrceného odpadu využíváme již hotové kanalizace a nepotřebujeme
zvláštní nákladní auta s častým svozem. Ekologické
řešení jako vystřižené z idylické pohlednice ideálního světa,
ale....
Nevědí, ale z moci
úřadu svého zakazují
Jak jsme již uvedli, rozmělněný odpad z drtiče
odtéká spolu s vodou do kanalizační sítě. Kanalizační sítě
jednotlivých oblastí jsou převážně v rukou soukromých společností
stejně jako čističky odpadních vod.
Pod heslem „ucpáváte nám kanalizaci a zahlcujete čističky“
začaly vydávat své zákazy používání drtičů a případných sankcí
spojené s jejich instalací. Odvolávaly se na změť zákonů a
lidem nic neříkajících čísel.
Tak jak to tedy doopravdy je? Škodí drtiče kanalizaci
a čističkám nebo ne?
Vzhledem k tomu, že dosud nikdo v ČR
neprovedl zkoušky o vlivu drtičů na kanalizační řád a technologii
čističek odpadních vod, využili jsme odborných studií, které byly
prováděny v USA (kde se drtiče používají již 50 let a ve zcela
masovém nasazení), Kanadě a v zemích Evropské unie. Jedná se o
studie které probíhaly v uvedených zemích dlouhodobě, pod
dohledem kvalifikovaných odborníků a tedy s vysokou informační a
statistickou hodnotou.
Výsledky jsou jednoznačné: drtiče kanalizaci (pokud není ve zcela dezolátním stavu) neškodí
a v čističkách odpadních vod se jen nepatrně zvyšuje objem
kalu.
Bohužel dosud nebyl vypracován komplexní plán
odpadového hospodářství v ČR, který by celkově (s nadhledem
nad velkým problémem nárůstu odpadů naší konzumní společnosti )
řešil nejen separátně otázku skládek, spaloven, separace
a recyklace (rezort Ministerstva životního prostředí), ale také
současně odpadních vod a ČOV (rezort Ministerstva zemědělství-odbor
vodovodů a kanalizací).
Kanalizace patří soukromým firmám a ty všechno vidí
jen ze svého pohledu: třeba (možná... pravděpodobně... asi...) by
mohlo „něco“ ucpat, usadit se v našich potrubích a pak na čističce
potřebovat víc energie, kyslíku, pozornosti, starostí. S trpkou
ironií upozorňuji, že veškeré zákazy drtičů se dějí pouze na základě
ODHADŮ a osvědčené ZKUŠENOSTI lidí.
Žádná studie, žádné měření, žádné statistické podklady, žádné
skutečné problémy s odpadem z drtičů.
Teď vám odcituji větu z vyjádření SOVAK (Sdružení
odboru vodovodů a kanalizací)
„Podmínky
vypouštění odpadních vod do veřejné kanalizace příslušné obce
stanovuje Kanalizační řád obce, ve kterém jsou uvedeny limity odpadních
vod. Způsob stanovení přípustné míry znečistění odpadních
vod...stanoví příloha č.15 vyhl.č.428/2001 Sb.... Obsah nerozpuštěných
látek NL je zpravidla limitován koncentrací 500mg/l. Při instalaci
drtiče kuchyňského odpadu s následným vypouštěním zdrtků do
kanalizace odpadní voda tento limit výrazně překračuje (ODHADEM 4 až
5 tis. mg/l NL)....“
Faktem je, že potravinový odpad stejně končí v kanále, i když nepoužíváme
drtič.
Dostává se tam přes tobogán záchodu a to vcelku, aby ho mohli potkani
pěkně konzumovat (pozn. rozdrcený odpad z drtiče potkani ani jiní
hlodavci nejsou schopni konzumovat, protože má menší rozměr, než je
schopen uchopit a hlodat).
Takže kanál už teď slouží jako dopravník potravinového odpadu, ale
formálně tam není.
Odvolávky
na paragrafy a sbírky měly vždycky jen nenápadně odradit normálního
přepracovaného člověka od podrobného zhodnocení logiky věci.
Vzhledem
k tomu, že naše firma dodává drtiče potravinových odpadů do
domácností a stravovacích provozů již deset let, nemůžeme nad tímto
monopolním způsobem zákazu jen rezignovaně mávnout rukou.
Proto jsme se této otázce věnovali, konzultovali ji především s tvůrci
zákonů.
A pak samozřejmě i se zástupci soukromých firem vlastnících
kanalizace a ČOV.
Postupně jednáme v jednotlivých oblastech ČR. Výsledek jednání:
můžeme vám upřímně říct: silně záleží na příslušné osobě
, se kterou jednáte.
Pokud je to osoba přístupná průkazným podkladům, je to dobré, ale
špatné je to pokud ta osoba je „panovník nad rourami“ a nezajímá
ji ani jeden argument, který předkládáme.
A
jsme na konci uzavřeného kruhu STŘEDOVĚKÉ KLATBY.
Tak
co, najde se cesta?
Ptali
jsme se kompetentních osob a snažili se odpovídat, i když se nás
neptali.
Díky našim otázkám ale už víme, že: pokud
neexistují prokazatelné
technické zábrany na kanalizaci nebo doložitelná
nedostatečná kapacita čističky odpadních vod není důvod zakázat
instalaci drtiče potravinových odpadů.
Kladu
důraz na PROKAZATELNÝ a DOLOŽITELNÝ. Nelze přijmout pojmy jako
ODHADEM, ASI, PŘEDPOKLÁDANÝ atd. Tuhle „mlhu“ nepřijímáme a
chceme od kompetentních osob stejně průkazné podklady, jako jim předkládáme
v provedených studiích my (jsou k nahlédnutí na internetu na
www.bond.cz/www/studie.htm).
