Město samo - v zahraničí známé jako AUSTERLITZ - je spojeno nejen s dobře známou bitvou
“tří císařů” z prosince 1805, ale také s bohatou historií starobylého rodu Kouniců.
    Zdejší barokní monumentálně působící zámek je dílem italských a domácích architektů a stavitelů. Stavba zámku podle plánů významného architekta Domenica Martinellho z Luccy, upravených později architektem Valmagginim a stavitelem Petruzzim, trvala více než půl století, od konce devadesátých let 17. století do šedesátých let 18. století. Na sochařské výzdobě se podílel významný italský tvůrce Giovanni Giuliani.

    Zcela výjimečným interiérovým prostorem zámku je centrální oválný společenský sál, navržený a vybudovaný Valmagginim. Vedle prostorové a akustické ojedinělosti tohoto sálu zaujme zejména velkolepá fresková výmalba vídeňského tvůrce Josefa Pichlera, autora fresek i v kapli Sv. Kříže v jižním křídle zámku ( zpřístupněna 1993 ). Samotnou zámeckou instalaci tvoří v podstatě obrazárna v dobových interiérech, díla, jež byla kdysi součástí velmi bohatých kounicovských sbírek výtvarného umění 17. a 18. století.

    V přízemí severního křídla zřídilo Historické muzeum, které má v zámku sídlo, samotnou expozici - stálou výstavu vztahující se k bitvě z 2. prosince 1805, jejíž historie k zámku, městu a jeho širšímu okolí neodlučně patří.

    Barokní zámek, jehož stavba byla započata kolem roku 1700 za Dominika Ondřeje Kounice, leží na okraji rozlehlého, dnes přírodně krajinářsky řešeného parku.
Původní park, zřízený v době vybudování zámecké budovy na umělém náspu nad městečkem, měl ústřední osu sestupující po kaskádách terasy do vodního kanálu a končící ve volné krajině alejí na protějším pahorku. Vnitřek parku byl členěn boskety s bazénky, bludištěm, fontánami, osovými kanály procházejícími celou délkou zahrady a bohatou sochařskou výzdobou G. Giulianiho.
Ještě za Dominika Ondřeje byl vybudován květinový parter s kašnou D. Williama a oranžeriemi s freskami A. Lanzaniho. V roce 1714 zde působil architekt E. A. Carbonnier. Po dokončení výstavby zámku ( roku 1774 ) se park ještě rozšířil o plochy zbořeného farního chrámu a městské věže, na horním parteru byly vybudovány tři fontány v příčné ose a bylo pozměněno i řešení svahu.
Celý areál parku byl obehnán čtyřřadovými alejemi, které pokračovaly v obou směrech okolní krajiny a k bažantnici. Velkorysé řešení parku zasahuje do půdorysu města a vytváří tak jednotný komplex zámku a jeho okolí. Park byl později pozměněn a zjednodušen podle anglického slohu. Zámecký park ve Slavkově u Brna ( o rozloze 15,37 ha ) patří k nejvýznamnějším areálům historických zahrad na Moravě.